12.setkání sběratelů pexes 9.-10.4.2016 v Klatovech

Cesta na sraz.

Ráno je stále daleko, začíná jeden z mnoha víkenduroku. Pohled k nebesům nevěstí nic výjimečného na dubnový čas. Na oblozeje hustá peřina mraků a k zemi se snáší kapky deště. Ideální čas si vklouznout znovu pod peřinu. Pohled na budík neskýtá tuto možnost, odcházím odokna a ranní sprcha mě dokonale probudí, snídani již nestihnu, to mému tělunebude vadit je přeci zvyklé, přes týden mu tento luxus taky neposkytuji.V obývacím pokoji zakopávám o krabice a ve skříni šátrám po fotoaparátu, zkontroluji stav nabití akumulátoru a vkládám ho do tašky, je tam těsno všudesamé pexeso. Popadnu tašku s počítačem, s pexesy a krabicis pexesy a jak vezmu kufr to nevím. V předsíni si natáhnu bundu,obuji se a šáhnu po deštníku. Otvírám dveře a zjišťuji, že se přes noc ze mě nestala chobotnice, škoda. Chybí mi ruce! Na chodbu vystrčím krabici, tašky akufr, vracím se pro klíče od auta, potichu zavírám dveře, zamykám av mysli se loučím s rodinou. Popadnu jednu tašku, druhou tašku, kufrno a krabici, připadám si jako stěhovák. Vylezu z vchodových dveří a venkustále prší. Deštník sice mám, v zubech ho neudržím. Nevadí! Snad, ještěpovyrostu. Je třetí ranní, všude tma, chlad se vkrádá pod oblečení, snad seneobjeví mozkomorové, rychle k autu. Brýle orosené od deště, špatně se mi hledá auto, konečně ho nacházím, šmátrám po kapsách a hledám klíče. Levou rukou klíče vylovím z pravé kapsy, tělem udržuji opřenou krabici o auto avítězně otvírám automobil. Vyklopím dveře od kufru auta a pečlivě ukládám krabici a tašku s pexesy do auta, vedle pohodím kufr s věcmi, snad mám vše potřebné, to hlavní je v autě, foťák ukládám do odkládací skříňky spolujezdce, zapojím telefon do nabíječky, utřu si brýle a nastartuji. 

Celé město spí a Já vyrážím na šestihodinovou pouť.Opouštím svou rodinu na čtyřicet hodin a vyrážím za náhradní rodinou do Klatov. Mířím na dvanácté setkání sběratelů pexes a mou adoptivní pexesovou rodinou. Shledáme se po roce.

Kilometry na počátku cesty rychle ubývají, na dálnici potkávám jen pár aut, Ostrava je již v dálí a rýsuje se v oparu po levici Beskydské pohoří, následuje Helfštýn. Stále prší. Míjím Olomouc, Haná je nezáživná, samá rovina, kolem páté projíždím okolo Brna, to je nuda, tempomat zapnutý na 130 km v hodině a cesta je stereotyp, co se tak prospat? Né, zazpívám si prší, prší jen se leje, kam s tím Pavlem pojedeme, pojedeme do Klatov..... Stereotyp končí, objevil se ukazatel na Humpolec a nezáživná dálnice končí. Pelhřimov se pomalu probouzí, svítá a mraky řídnou, kapky již nemíří k zemi, ale povídají si v oblacích, u krajnice se krčí dvě rosničky, dnes mají spadeno na větší ryby, než jsem Já, kontroluji kamióny. Levá, pravá, pravá levá, had asfaltu se klikatí pod mými koly, pěkné stavby střídají neopravené ruiny, čekám na husity a jejich "Tábor", za rybníkem zatáčím vlevo a po chvíli je vozová hradba husitů v dáli a Já si chystám bábovičky na "Písek", čtyřista kilometrů za čtyři a půl hodiny, má páteř protestuje, odolávám, zastavím až v cíli. Potkávám další rosničky, snad se chudinky nevydají do cesty. Ne, jejich červený terčík, mě nezastavuje. Krajina se začíná vlnit, oprašuji bábovičky, pod kopcem vidím známý kostel, je to "Bimboš", kostelní zvon co mne třicet dnů mého života budil, každou hodinu, každou noc, to se nedá zapomenout! Provoz je stále minimální. Po Písku lehce projíždím Strakonicemi a krajina se oblí, konečně jde vidět Šumavu, světlo je super, co tak odbočit na Rábí, to by se fotilo. Nutkání je silné, světlo je super. Odolávám, mířím do Klatov. Klatovy, již je vidím, nádhera, vjíždím na náměstí, zaparkuji jako měšťák na náměstí. Na hodinách je čtvrt na devět, protáhnu se, ulevuji páteři pár cviky, šáhnu pro foťák a mířím na obhlídku. Architektura je nádherná. Spoušť cvaká, prst ještě není citlivý a pravé oko nemá v hledáčku to správné světlo. Levé oko zaznamenává krásnou ženskou a objektiv míří tímto směrem, krása a ještě s úsměvem, začínají se mi Klatovy líbit. Fotky přibývají, čas se posouvá a Já také.

U Černé věže se objevuje, mladé děvče a otvírá dveře, ještě není devět a po chvíli zdolávám první schody na věž. Dívčina má natrénováno, jako lasička zdolává schody jeden po druhém a Já cupitám za ní. Před vstupem na ochoz platím vstupné a mám Klatovy jak na dlani. Ouha, mísí se ve mně divné pocity, nádherné
historické centrum obklíčily novodobé stavby, centrum je v pasti. Oprostím se od negativismu a fotím. Obloha se projasňuje a lze najít i blankytné nebe, prsty jsou nemotorné, chladnou.

Je čas na lov! Otvírám první dveře a po pozdravu zazní klasická otázka "vydalo město Klatovy pexeso", Já vím, že vydalo, vždyť ho mám, paní se usměje, odpoví, že před léty ano, ale už nemají, poprosím ji zda-li se podívá, že ho už opravdu nemají, paní zkontroluje ve skříňce, jestli nějaké nezapadlo. Opravdu ho nemá, následuje informace, že budou v nejbližší době vydávat nové. Dobrá tak tam pošlu Martinu. Objevuji hračkářství, proberu regál s plyšáky a hledám pexesa, nemohu je najít, prodavačka pexesa vyloví z pod pultu, bohužel nic co ve sbírce nemám, platím plyšáky a paní informuji, ať si pexesa nechá na pultu, že přijdou další zájemci, dnes je pexesový den. Provětrám papírnictví a trafiku, zase nic. Smůla.  
      Volám Martině, zda nepotřebuje pomoct s přípravou místnosti v hotelu a mířím na hotel. Parkoviště je volné, parkuji u auta s Bratislavskou značkou a poznávám auto Toriškových, část rodiny je již na místě. Vcházím do hotelu a milá recepční mě nasměruje za Martinou. Martina pracuje a připravuje výstavku pexes, připravuje stoly. Čeká mě zklamání, nestojí o mou pomoc, má vše zorganizováno. Vše je připraveno a Já mířím s Martinou za Romanem a Ivetkou k nim domů. Cesta vede do kopce, Špačíci našli své hnízdo na kopci s pěkným výhledem. Vstupuji do jejich hnízda a vítá mě Roman, Ivetka se stydí a peláší do ložnice a schovává se, má výdrž. Romanovi předávám turistickou známku mého města a na vlastní oči uvidím jeho velkou sbírku turistických známek. Známky má uloženy ve speciální skříni dle číselné řady. To je krása, mé sběratelské srdce jásá a domlouvám se s Romčou na sehnání dalších známek z mého regionu a to
z Beskyd. Roman mi slíbil zaslání fotek jeho sbírky a vytvořím do pexesovinek novou rubriku "Co sbírají rodinní příslušnici". Netrpělivě čekám až se Martina "pochválí" jak skladuje pexesa. To je totiž nejvyšší level v našem Klubu, Martina má vyrobenou skříň na objednávku se speciálními šuplíky a krabičkami na rozstříhaná pexesa!! To je labutí píseň a nelze popsat slovy tu nádheru!! Však uvidíte, co lze pro pexesa udělat. Mám značné rezervy!! Klábosíme a čas se krátí.

Za chvíli začíná 12.sraz sběratelů pexes!

Blíží se třináctá hodina a všichni účastníci setkání jsou na místě, včetně našeho hosta, vydavatelky Blanky Řehulkové s rodinou. Sraz jako vždy začíná výměnou pexes. Nováčkem v této očekávané disciplíně je Dáša, bláznovství zažívá poprvé a má možnost se podívat na podobně postižené osoby. Napětí se dá krájet jako mlha u rybníku Brčálníku. Na stolech se navršily různě vysoké kupky pexes a Martina dává povel k výměně. Letos je rekordmankou s nejvyšším pohořím pexes Monika. Všichni rodinní příslušníci se "uklidili" mimo hlavní stůl aby nepřekáželi. Začíná mumraj. Už to lítá, pexesáři se přehrabují v pexesech a kupky se přeskupují. Rychlost přesunu pohoří by nám záviděla každá stavební firma. Z velehor jsou Beskydy a někde i nížina a jinde rostou kopce.

Na sraz dorazila místní televize a dvě reportérky z novin. Pár fotek s našimi hvězdami.

Martina pro nás letos připravila výstavku pexes ze své sbírky a ukázku škatulek, kde má rozstříhaná pexesa.